Rano nikam nespechame. Snidame v cheese factory. Cestou dolu prochazime vojenskou kontrolou a v jejich seznamu se nemuzeme dlouho najit. jejich anglictina je na velice zakladni urovni, ale nakonec jsme propusteni a pokracujeme dolu. Dolu to jde docela rychle. Nicim se nezdrzujeme a ve vysledku jsme sklesali 1800 m. Stale premyslime jak projit cestu smrti... Pomalu se zaciname druzit se vsemi, kteri maji podobny umysl. Skupine lidi se zatim nic nestalo. Alespon prozatim. Tohle sdilime na blogu az z niziny, plno lidi by asi pet noci nespalo, nez se dostaneme zpet na signal. Dosli jsme na nejnize polozene ubytko v udoli a budeme tu dnes spat. Vedle tece reka a je nadherny a uple super se tam vykoupat. Jeste musime vyresit jednu neptrijemnou vec. Prani. Zvladame bravurne, snad to pres noc uschne. Uz se tesim na noc. Stmiva se presne v sest a usnout ve 20:00 neni zadny problem. Ovsem Mira dost protestuje, ze kdyz spime 12 h denne, ze toho moc prochrapme. Ale je to bozi. Zitrejsi plan udelat volnejsi den a jit jen par hodin Mira kazi. Chce spat ve vesnicce uprostred cesty smrti. To mu jeste rozmluvim. Musime udelat odpocinek, nez se dostaneme do 4000 m z 2300 m.n.m. a basta. Sedime v jidelne a na chvili mistni pantata sebral svetlo a odesel s nim nekam ven. Kdyz se vratil, rikal, ze s nim musel vyplasit medveda, ze mu zral rajcata na zahradce za barakem. Jeste ze spime v patre, jestli tam teda uz nespi, Meda Beda. Dobrou.
Žádné komentáře:
Okomentovat