Rano jsme klasicky zabalili batohy, jen s tim rozdilem, ze jsme na nej navesili trenyrky z predesleho prani. Velka paradicka. Vyrazili jsme do kopce, pak jsme asi 100 m sklesali a zbytek dne byl uz jenom do kopce. Celkem nastoupano asi 1950 m. A to jsem si ve vesnici cestou musel koupit lepidlo a zalepit zraloky na nove podrazenych pohorkach. Ale vterinovy lepidlo je lepidlo jak se patri. Drzi. Od domorodcu jsme se dozvedeli, ze na misto, kam chceme jit vede zkratka. Usetri nam to skoro pul dne. Dostavame smer a instrukce, ze mame jit stale do kopce a mame se drzet nejsirsi pesiny. Dobra tedy. Prochazime polickama a kolem par chysi domorodcu. Jdeme stale do kopce. Cesty se nekolikrat rozdeli do i peti moznych variant a ted si vyber. Jen intuice a trochu stesti nam pomaha jit spravnou cestou. Zvlastnosti je, ze celou zkratku nepotkavame jedineho turistu. Pouze dva mistni kluky. Tvrdi, ze jdeme spravne. Za chvilku jsou u cesticky i dva hostylky. Do cile dnesniho dne zbyvaji 3 hodiny cesty, do setmeni 4 hodiny. Stale do kopce. Na vrchol jsme se vyskrabali z poslednich sil ale stoji to za to. Krasny rozhled na obe strany. Hlavne na sedmitisicovy Langtang pres udoli. Zitra jdeme k jezerum Gosaikund do 4300 m.n.m. takze bude koupacka. Vrahovu trasu mame za sebou, spis jsme se ji trochu vyhnuli. Jo a je tu docela zima, ve spacaku bude krasne. Dobrou.
Žádné komentáře:
Okomentovat