Varanasi - den druhý

Ráno jsme sehnali riksu a vydali se na cestu. Jedna cesta trvala hodinu. V plném provozu přes město. Když jsem si myslel, že jsem si zvyknul, objevovaly se nové a nové situace. Kruhac se jezdí tam kde je to kratší, policajt řídící dopravu je pouze postava, co se plete uprostřed cesty. Na Stk se zde pouze zkouší klakson. Pokud nemá víc jak 70 dB, nesmí na silnici. Ostatní se zde nesleduje.
Jo a proti slonovi je riksa pouze minicooper.

Prohlížíme si budhisticke kláštery. Je jich tu plno a taky žebráků. Na turistech se dá vydělat i jinak. Cestou zpět se stavujeme v místním muzeu. Nejkrásnější z celého muzea byl výhled na řeku a Varanasi.

Cestou zpět se Míra nechává ostříhat. Má docela odvahu ze salónu vyšel jako Ivan Eman. :D

Každou chvíli si nas tu někdo prohlíží. Připadám si tu jako exot. Večerní sháňka vlaku směr Nepal je na delší lokte. Už víme, že v rikse se dá jezdit i v sedmi, byt je jen pro čtyři.
Semafory tu jsou potřeba jen na vánoce a to pouze jako dekorace.

Teď jedeme vlakem směr Gulakophur. Vstavali jsme kvůli tomu už ve čtyři. V kupé pro 10 lidí je tu 14 sedících, 4 stojící a dva spí nahoře místo batohů. Zážitek. Dveře ve vlaku jsou zavřeny jen ty, který se asi zasekli. Jsem rád, že u okýnka jsou mříže, aspoň nevypadnu.
Jo a kola se privazuji venku k mříži.

Jo a sedíme jen díky tomu, že policista při nastupování zavelel svoji bambusovou tyčí, cosi indicky pronesl a dva starici museli opustit svoje single místa. Sedíme s mírou tedy proti sobě na jednosedacce, mezi námi veci a ve vlaku ochranná ruka policistova. Naštěstí jedeme jen šest hodin vlakem. Za celou dobu jsem svoje místo neopustil.

Váránasí - den první

Ve vlaku jsme se krásně prospali, ráno nám přinesli čaj místní sladký až hnusný a placicky. Na nádraží jsme chytli ŤukŤuk a chtěli odvézt k hotelu co poradil Jirik Lebdusku. Naštěstí to nedopadlo. Proc, to se dozvíte za chvilku. Ubytovali jsme se, já si dál 2x20 minut šlofíka a Míra zatím prozkoumal okolí.

Vyrazili jsme k řece s názvem Ganga. Je to řeka široká, hlinena a docela teče. Koupou se v ní domorodci. Idylka v tom horku rozbalit deku, slunečníky a cakat se. Koupání nas rychle přešlo. Viděli jsme první pohřebiště. Další odstavec nechť čte jen ten, kdo na to má.

Všechny nebožtíky z celé Indie přivezou sem k řece do Varanasi, přinesou na pláž, koupí dřevo. Asi 350 kg dřeva. Kdo nemá tolik peněz, koupí míň. Nebožtíka položí do vody, dají mu napít Gangy a spálí ho na vatre. Popel a co se nespáli, jakože to je většinou něco, hodí do Gangy. čím míň dřeva, tím to míň shori. Těhotné ženy, děti a svobodný lidi nepali, ale odvezou do Oprostred Gangy a s sutrem u nohy hodí přes palubu. Celý tento rituál jsme měli možnost sledovat z bezprostřední blízkosti. Co se týče zážitků, tento je nejhlubší a dlouho zůstane. Jo a ještě se vrátím k tomu hotelu. Ten doporučený hotel Sonmony je přesně nad tímto pohřebištěm. Od rána do večera tam smrdí kremace. Jsme rádi za nas hotel.

Trochu na to navazuje vtip u oběda, když Mirovi nějaké koření ve spagetach připomíná popel. je
pouze jsem se ho zeptal, jestli ví kde berou vodu na vaření, jestli není z Gangy. A bylo po obědě.

Vidíme první opičky, je to máme ale štěstí. Od té doby jsme jich viděli jeste asi sto. Naposled teď z vlaku kde to píšu. Uličky ve městě mají asi 2-4m na šířku a trasu co jdeme pět km tak jsou jen samé obchůdky a služby. Každé dva metry asi. Přešli jsme gangu po mostě a dostali se k malým vesnickam. Děti by si s námi chtěli povídat anglicky a pořád se smějí. Ukazují, jak pouštějí draky co si sami vyrobili a chtějí abysme je vyfotili. Koloriksou prevezete úplně všechno. Stavební materiál, tyce do betonu délky až šest metrů. Večer sedíme v restauraci na střeše hotelu a vymyslime co další den.

Odjíždíme z Delhi

Jak jsem slíbil, tak pokračuji v psaní abych přiblížil dnešní den. Nepravidelné klepání větráku nad hlavou mi po několika hodinách přišlo jako příjemná hudba a spali jsme jako miminka. Na snídani jsme se sešli s Ladou Lastovkou, poradil trasy v horách a poslal nás si koupit mistenku do vlaku na večer. Po včerejším křtu Delhim se už vzpamatovavam a začínáme si to užívat. V místě kde jsme se pohybovali bylo úplně všechno a bylo to všude. Holič v kadeřnictví nebo na obrubníku. Zboží rozvazeli buď autem, na rikse, na kolorikse, na trakarku, nebo na hlavě. Během špičky se dali zaslechnout vteřiny bez klaksonu. Ale jen vyjímečně.

Na hlavní promenade Main Bazaar to je velký zážitek. Každý něco vnucuje, nabízí až to po prvních deseti minutách bylo dost nepříjemný. Po dvou hodinách si  si člověk zvykne a jen odpovídá no thanks, po dalších dvou hodinách je učí český a.říká. nechci, díky. :) všude kolem jezdí riksi a všechno co má kola. Každý ale dodržuje dopravní předpisy. Celý den jsem to pozoroval a zjistil jsem, že žádný nejsou. Neuvěřitelný. V televizi to není tak poznat, když nestojite uprostřed dění.

Ceny jsou n cenovkach stejný jako v čr. Pro přepočet se to vydeli třema a zjistíte, že je zadarmo.

Nejdelsi dnešní zážitek bylo sehnat datovou simkartu. Dalo to na tři hodiny. 6 krámku jsme obešli a nakonec jsme skončili přímo u operátora. Vezla nas tam koloriksa. Adresu si přečetl na papírku, kýval že ví kde to je a rozjel se. Dojeli jsme na místo, kde tvrdil že to.má.být. lidi kolem nám rychle vysvětlili, že jsme úplně špatně. Otočili jsme se a kolem místa startu jsme jeli už správným směrem. Když si řekl třikrát tolik, tak mu Míra vysvětlil, že za blbost se šlape a dostal co slíbil na začátku. V tu chvíli jsme se ale dostali do čistého místa, velké náměstí do kruhu o průměru asi 500 m. Uprostřed park, v pondělí zavřený. Hurá našli jsme operátora a vyfasovali internet.

Po raní snídani jsme dlouho přemýšleli jak s obědem. Dokonce jsme si ani nepripousteli,.že by mohl přijít hlad. Ale bohužel přicházel. Ovšem co se stalo, objevili jsme jeden nám známý fast food (Míra stydí jmenovat, ale byl za něj taky rád.) Menu za 27 kč docela potěšilo. Už po mě chtějí Indky Facebook. Rychle pryč. :D

A do teď se už nic důležitého nedělo. Dokud jsme nepřišli k vlaku. Expres, který má asi 30 vagónů, sedadla na místenky a postelova úprava. Na nástupišti prodávají kladky a řetězy. Asi módní doplňky. Nastupujeme, v oknech mříže aby nas nikdo neukradl. Sedáme na místo a jako spolucestující je Němka se svými dvěma asi petiletymi dcerami. Tak to asi nebude tak strašný. Sedíme, seznamujeme se a vzápětí jde Míra na nástupiště pro ty řetězy. Až budeme spát, budou se hodit. Pojedeme teď 12 hodin až do osmi do rána. Vlaková stráž nas přišla seznámit s pravidly a bezpečností jízdy. Chvíli nemluvíme ale všichni se usmívají, tak to jen jako rutina. Snad. Mimochodem kdo viděl Milionáře z chatrrce, tak jedeme stejným vlakem. :)

To je dnešek vše, pokračování zítra večer z Varanasi.

Krátce z Delhi

Po celodenní exkurzi ve čtvrti Pagarhanj sedíme na limonade. Večer napíšu podrobně dnešní zážitky. A že jich není málo.

Let do Indie

Pro starostlive rodice pisu hned na zacatku: doleteli jsme v poradku! A ted postupne. Mira si rano nastavil budik jenom o hodinu dyl. Nikoho to ale nezaskocilo a odjeli jsme z Kostelce vcas. A na letisti jsme meli jeste fora. Uz na letisti Vaclav Havel Airport Prague jsme si nasli novy kamarady. Ty leti pak jeste do Kathmandu tak budou mit trochu naskok. Jo a  jeste leti tri cesky a ty se budou poflakovat po Dilli ze zacatku jako my. Takze to uz je skoro zajezd. Prestup ve Vidni v pohode, vsechno jsme stihli. A batohy taky. (Pozn. Tohle si predepisuju uz v letadle, v klidu)  mmnt, prave prinaseji veceri.

První noc v Delhi

Přátelé, kamarádi. Moje nejčernější představy nebyly zdaleka tak černé. Po tom co jsme vystoupili z letadla a vyšli před letiště, to začalo. První byla horká facka místního klima. Pak se na nás štěstí usmalo a chytli jsme bus směrem na Pagarhanj. Cesta byla zajímavá a byl jsem docela v klidu, než kolem cesty spali normálně lidi. Na lavičkách a hlavně na zemi. Kdo měl pod sebou deku, tak to byl dost luxus. Jinak jako psi. Těch lidí bylo cca 70 na jednom kilometru. No nic, autobus nás vysadil a.dál nás naložil do koloriksi. Žádný světlo a dost se s náma nadrel. Vozil nás po místní "kolonádě" a hledali jsme ubytování, kde spí Láďa. Nenašli a po chvíli dohadování o ceně za "přepravu" nás vysadil v jednom hotylku. Další dohady o ceně. Indové jsou v tom dost tvrdý, ale Míra tvrdší. Teď jdeme spát, nad náma hučí a tluče větrák, klima nefunguje.

Poslední večer v divadle...

Přidávám další příspěvek z dnešního včera, poslední před odletem. Dozvěděli jsme se plno dalších důležitých informací o pohlavních nemocích. Prezervativ si už ani kupovat nebudu, protože si myslím, že to co je v Indii, tak na to Evropský kondomy nejsou úplně stavěný. PS: díky za info, už se tolik netěším. :-) 7

Ti všichni jsou již smíření s naší budoucností. Je to poznat na jejich výrazu. :-)

Balííme

Podle chuťi a nálady se tu budeme snažit průběžně infomovat o našem výletu po Indii a Nepálu :-) Protože je Lucka v Portugalsku a asi nám příspěvky psát nebude, tak nečekejte nic literárně kvalitního.