Tahle noc byla o poznání lepší, ale zdaleka nebyla úplně klidná. Komárů bylo stále dost a zrali nás stále. Já v noci vymyslel geniální věc. Obliknul jsem si kalhoty a mikinu a ruce s hlavou jsem strčil do spacáku. Mira má ze mě prdel, ale já na to vyzrál. Zato Miroslav spočítal na pravé ruce asi 90 stipancu. Vypadá, jak kdyby měl nestovice. Jinak ráno si zase pujcujeme kola a vyrážíme směrem do Nepalskych vesniček poblíž Indických hranic. To jak zde lidé žijí není úplně jednoduché si představit. Chyse, pristresky, dobytek a místní lidé jsou jak o 500 let zpět. Pouze jsou doplneni o pár maličkostí moderní doby. Mobilní telefony, kola, motorky, občas i traktor. Ale většina bydlí v hlinenych chysich se slamenou střechou. V Čr už asi není nikdo, kdo by tak starou technologii dokázal napodobit. A zde je to na denním pořádku. Když jedete podle navigace a google mapy ukazují žlutou barvu silnice(v čr hlavní tahy), tak to s největší pravděpodobností bude sotolinova cesta. Na kolo dost kostrbata cesta. Prostě Indie a Nepal.
Druhou půlku výletu padá řetěz. Je dost volný a každá nerovnost a náklon Ho shodí. Samozřejmě, ze to nemá prehazovacku a bez vercajku to nedotahneme. Když to Mirovi spadlo asi po 30-tý tak to vzdal a poslední kilometr došel pěšky, chudák.
Teď sedíme v restauraci luxusního hotelu a dáváme si večeri. Ceny tady nejsou ani moc prestreleny a je to tu fajn. Tak zase zítra.
Žádné komentáře:
Okomentovat