Do Jodpuru jsme dojeli v naprostým pořádku a na čas. Míru jsem musel budit, ze jsme v cíli už v 8:00. Našli jsme hotel ve starým městě a Míra si leze do postele a jde se kuryrovat. Já mám důležitý úkol. Okouknout okolí a zjistit zajímavostí. Město je jako každý jiný Indický město. Smrad, organizovaný chaos, bordel a troubení. Co je ale nad městem, to stojí za to. Na skále na kopečku je postavená ohromná pevnost Meherangarh. Barva tmavě hnědá, cihlova. Prvních 40 minut se po městě jen tak prochazim, další dvě hodiny by se dalo říct, ze bloudím. Občas mezi baráky se zorientuji podle pevnosti po pravé ruce. Zvláštní bylo, ze mi přišlo, ze jdu stále rovně a najednou byla pevnost po ruce levé. Zkrátka a dobře, podařilo se mi vrátit zpět do hotelu. Chvíli odpočinku a pak druhým směrem. To jsem došel až k pevnosti. Plno turistů a možná i víc policistů. Nevím k čemu, ale jsou tu kasy pro zakoupení lístku, ale nikde to nikdo nekontroluje. Tak to není lístek potřeba. Téměř celý jsem si to prošmejdil, okouknul a zjistil postup na zítra pro Míru. Teď sedíme na střeše hotelu a díváme se na krásně osvětlenou pevnost v Jotpuru - Meherangarh.
Žádné komentáře:
Okomentovat