Autobus odjizdel z nadrazi v 8:30 rano. Cesta pry trva 7 hodin. Nevim, co je na tom pravdy, kdyz vzdusnou carou je to 50 km a po silnici 150 km. Vyjeli jsme z Kathmandu a po asi hodine v nizine prijizdime do velkych strani. Ridic je docela rozumnej na mistni pomery, ale po dalsi hodine, kdy se cesta stale klikati na velmi exponovanych mistech dostavam slabost a zacina mi byt dost zle. Pulka pasazeru sedi na strese. Po skle mi zacina stejkat cosi, co pripomina to, co se tlaci z meho zaludku ven. Hlavou se mi honi: Seru na to, vystoupim a pojedu zpet. V Kathmandu stopnu letadlo a v Delhi vysvetlim pani u prepazky, ze ta letnka domu je presunuta na ted. Mira a ridic mi iluzi o domovine kazi. Mira mi to rozmlouva, ridic nezastavuje a stale jede. Nejhorsi pominulo, stavime na obed. Dve jablicka a okurka me docela spravili. Jedeme dal. Projizdime asi peti vojenskymi kontrolami. Mira si stale hraje s myslenkou, proc taky nezkusit jet nahore na strese. Tak to teda zkousime. Paradicka. Vyhled a cerstvy vzduch, vedle nas privazana koza a kolem dalsich 20 lidi. Autobus najednou zastavil a vsichni vystupuji a berou vsechny veci. Dalsich 500 m jdeme pesky k jinemu busu. Vubec se nedivim. Pres podemletou cestu by to byl masakr. Pod nami prudka stran a kilometr vyskovy rozdil do udoli. Na druhy bus nastupujeme automaticky na strechu. Jiny bus je ale i jiny ridic. No ty vole, jel s nami po asfaltu jako kdyby nas ukradl. Najednou ale prisly zase vymlety useky. Ty projizdel jako by se nechumelilo. A pod nami stale rokle. Nastesti tahle etapa timto busem nebyla uplne velka a vsichni radosti vyskakuji z busu, hlavne ze jsme prezili. Treti bus uz byl docela v klidu a po deviti hodinach jsme se dostali do Dhunche. Jupiiiii.... Odtud uz busem nejedeme. Radsi pesky. Jeste jsme se stihli seznamit s jednim americkym parem. Jsou fajn, bydlime ve stejnym hotelu.
Žádné komentáře:
Okomentovat