Přátelé, kamarádi. Moje nejčernější představy nebyly zdaleka tak černé. Po tom co jsme vystoupili z letadla a vyšli před letiště, to začalo. První byla horká facka místního klima. Pak se na nás štěstí usmalo a chytli jsme bus směrem na Pagarhanj. Cesta byla zajímavá a byl jsem docela v klidu, než kolem cesty spali normálně lidi. Na lavičkách a hlavně na zemi. Kdo měl pod sebou deku, tak to byl dost luxus. Jinak jako psi. Těch lidí bylo cca 70 na jednom kilometru. No nic, autobus nás vysadil a.dál nás naložil do koloriksi. Žádný světlo a dost se s náma nadrel. Vozil nás po místní "kolonádě" a hledali jsme ubytování, kde spí Láďa. Nenašli a po chvíli dohadování o ceně za "přepravu" nás vysadil v jednom hotylku. Další dohady o ceně. Indové jsou v tom dost tvrdý, ale Míra tvrdší. Teď jdeme spát, nad náma hučí a tluče větrák, klima nefunguje.
Žádné komentáře:
Okomentovat